Jste náš zákazník? Máme pro vás dárek!

Určitě se vám už mnohokrát stalo, že vás na ulici zastavil dealer a chtěl vám vnutit nějaký „skvělý“ výrobek. Tito pouliční agenti často propagují nezajímavé věci, které nepotřebujete a nemáte zájem se o nich dovědět víc. Mě se ovšem nedávno stalo, že i přes můj zájem o nabízenou službu, mě agenti svým chováním na dlouho dopředu odradili. Neměly by si snad společnosti vybírat pečlivěji lidi, kteří je zastupují? Protože jen zajímavý projekt nestačí. Když ho propagují „nezaškolení“ lidé, přestane o něj mít zákazník (kolemjdoucí) zájem.

Vyšla jsem z podchodu a už z dálky na mě s úsměvem od ucha k uchu volal mladík, jestli mám čas. Prvním zvoláním snad pár lidí nalákal k zastavení. „Jste náš zákazník naší pojišťovny?“ „Ano,“ odpověděla jsem. „Tak to pro vás máme dárek!“ Na chvíli jsem se tedy zastavila, abych zjistila, o co se jedná. Mladíkovi šance získat můj čas se však díky druhé větě hodně zmenšily. „Vy máte ale krásné tričko. Škoda, že není víc průhledné.“ Tím si vážně mé sympatie nezískal a tak jsem chtěla pokračovat dál v chůzi. Pak mě ale zaujal nabídkou elektronické zdravotní karty. Už dávno jsem si sama říkala, že je to zajímavý nápad a proto jsem začala poslouchat. Otevřel svá lejstra, ve kterých byl časopis. „Znáte to?“ zeptal se. Chvíli jsem si ho prohlížela, ale nic známého mi to nepřipomínalo. „Vy neznáte svědky Jehovovy?“ odvětil s ne příliš vydařeným vtipem.  Po takovém přístupu už jsem vážně neměla náladu poslouchat, ikdyž mě nabízená služba zajímala. V duchu jsem si říkala, co za lidi může najmout takovéto mladíky, kteří vám vážně nedají šanci dozvědět se něco víc. Nabízeli seriózní službu, tak by ji měli také seriózně propagovat.

„Je to určitě užitečné, ale teď nechci nic podepisovat,“ řekla jsem. „Potřebuji si o tom zjistit víc informací z důvěryhodných zdrojů.“ „Ne, to si nemusíte zjišťovat. Jak se jmenujete? Podepíšeme to hned teď!“ „Ne, děkuji.“ V ruce jsem držela letáček s informacemi a už skoro odcházela, když v tom na mě mladík ještě zavolal: „Počkejte, ten papírek mi vraťte!“ Takže mě vlastně úplně odradil od věci, která mi zpočátku připadala velmi zajímavá.

Další den mě ten samý mladík marně zkoušel zastavit ve stejný čas na stejném místě. Asi pro něho bylo těžké vydedukovat, že potká minimálně polovinu těch samých lidí, kteří zrovna v tu dobu odcházeli z práce.

Často se podivuji nad přesvědčovacími taktikami nezkušených pouličních agentů. Je to snad tak složité naučit se trochu slušněji oslovovat lidi? Vždyť je tolik způsobů jak zaujmout kolemjdoucí. Kdyby si společnosti či jejich agentury daly tu práci s vyhledáním kvalifikovaných lidí, kteří je budou propagovat, možná by se divily, o kolik by se zvedl zájem o jejich produkty.

Lidé se nechtějí zastavovat u nezkušených dealerů, s kterými jen ztratí čas. Myslím, že se vyplatí hledat ty správné lidi, protože takové „zbrklé“ přesvědčovací metody, které se bohužel často opakují, mají úplně opačný efekt, než jaký by si zadavatel přál.